Úterý, březen 14, 2006

Pozvánka na promítání

Ahoj fšem!
Posílám pozvánku na promítání fotek z Výletu za stejky a nejvyšší horou Ameriky.(Argentina - Aconcagua - a ještě něco navíc).
Takže vemte manželku, milence, babičku, tetičku, strýčka, bratrance, sestřenici,kamaráda, přítelkyni a další ..... a přijďte ve středu 22.3. do auly v ZŠ Pertoldova. Pro ty co nejsou z centra (z Modřan) jsem připravil podrobnou mapičku - tady http://sakal.unas.cz/aconcagua/mapa_jak_se_tam_dostanu.pdf a pozvánka tady http://sakal.unas.cz/aconcagua/pozvanka.jpg

Na vaši účast se těší Šakal, Ropák a možná i další výletníci

Pondělí, březen 06, 2006

Výsledky tipovací soutěže

Ze všech (čtyřech) tipařů byl nejblíže tipař Toxxa se svým tipem 42 minut. Dobrej tip. Tomuto týpkovi gratulujeme a ostatním tipařům děkujeme. (Snad to vyjde příště.) Originální nášivku "Výletu za ......." mu osobně předám. A na závěr ještě správná odpověď: bylo to přesně 35min.
Šakal

Úterý, únor 28, 2006

Argentina a jídlo

Před časem jsem Vám slíbil, že se ještě zmíním o jídle. Když jsem vytvářel tento web a hledal ústřední název (nechtěl jsem z mnoha důvodů použít slovo expedice), vůbec jsem netušil jak trefný název jsem použil.
O době kdy jsme byli v horách se snad ani zmiňovat nebudu. Určitě to všichni znáte - dehydrovaná strava, vločky .... Viděl jsem i různé způsoby jak se s tím poprat. Např. Zubr zvolil svou metodu (pro mě dost zvláštní a nepochopitelná (každopádně si to narozdíl od jiných mohl dovolit). Prostě nežral. Já nejsem typ člověka co myslí jen na jídlo (myslím i na pití) ale přiznám se, že v té době jsem na jídlo myslel a někdy snad i snil.
To co se dělo mimo hory je však něco úplně jiného. Začnu s naším prvním setkáním s argentinským jídlem. Bylo to po příjezdu do vesničky Potrerillos, kde jsme navštívili hned první bufáč. Nastalo první dilema - co si dáme? Nikdo kromě mě (a i to berte s rezervou 5 lekcí) neuměl španělsky vůbec nic, a tak jsem se šel zeptat. Do složitějších diskusí jako "A co to vlastně je?" jsem se samozřejmě nepouštěl a pouze si nechal přeříkat nabídku. Jasně jsem rozuměl slovu Lomo a protože to znamená tuším hřbet hned jsem si to dal. Ostatní neznalí toho, že jsem v tomto občas střelec, si dali to samé. Byl to takový argentinský hamburgr. Docela velká bageta plněná, šunkou, sýrem, vajíčkem, zeleninou a hlavně tenkým plátkem grilovaného hovězího (žádné mleté). Bylo to fakt super. K tomu samozřejmě pivo a navíc otevírané dost zvláštním způsobem. Pán pivo prostě otevřel a ejhle ono pěnilo. Co s tím přemýšlel by každý z nás. Tam to není žádný problém, prostě tam strčil prst. Řekl jsem si, že břišní tyfus mám naočkovaný a že jsem hold v jiné zemi s jinými hygienickými standardy. (Navíc taky nejsem žádná dámička. Dámičky prominou.)
Po skončení aklimatizační části jsme s Romanem byli schopní ujít spoustu kilometrů, po silnici, s batohem, ve vedru, utrpět obrovské puchýře a to jen díky jasné motivaci - Lomo a pifko. (Já vím kroutíte hlavou ale zkuste jíst 9dnů stejnou stravu jako jsme jedli a pak uvidíte).
To bylo tenkrát poprvé ale to co následovalo v dobách kdy jsme byli v civilizaci by zabilo leckterého vegetariána a dietáře. Já jsem přijel mimojité i za stejkama (takto napsané se mi to líbí víc) a tak jsem si je chtěl taky užít. Hned první den v Mendoze jsme teda vyrazili do jedné z Parill (Parilla ? restaurace (gril) kde připravují převážně pokrmy z masa na otevřeném grilu, ve kterém topí dřevěným uhlím). Prohlédl jsem si lístek a vybral Bife de Chorizo (zní to masitě, lákavě a snad nehrozí omyl jaký se mi stal v Peru, kde jsem dostal v ryze rybí restauraci vaječnou amoletu). Ale neměli. Tak jsme si dali Parilla completa což byla směs různých grilovaných mas (hovězí, skopové, kuřecí, klobásky?.). Samozřejmě jsme to nemohli sníst. Bylo to dobré ale ke stejku to mělo daleko.
Při další návštěvě jsme si vybrali jinou restauraci a v jídelníčku jsme již šli najisto. ?Bife de Chorizo a přines to quatro?. Tak velkej stejk jsem u nás ještě neměl. Není to sice ze svíčkové ale argentinský krávy jsou hubenější, méně tučné, šťavnaté a moc dobré. Opět problémy s málo roztáhlým žaludkem.
Po příjezdu z Aconcagui takto vypadala většina večeří. A to že stejk je vysoký 4-5cm (to bylo jádro sporu) a velký přes třetinu talíře, není nic nenormálního. Jistě chápete, že s takovýmto tréninkem se váš žaludek o trochu zvětší. Když si pak Zubr objednával ještě dvojité hranolky servírka už trochu nechápala. Před každým jídlem navíc přinesou ošatku s výbornými houstičkami, kterou pak doplňují (někdy i 3x).
Po takové 14 denní kůře i já začínám přemýšlet o těstovinovém salátu. Vždyť pro jednou by to nebyla špatná večeře.
Argentina to nejsou jenom výborné a velké steaky ale taky jedinečná zmrzlina. Takže jen co jsme se vyvalili z oběda (večeře), hurá někam na zmrzku. Protože nejsem rozhazovačnéj, jasně u mě vyhrálo nejvýhodnější balení a to 1kg za 11-20 pessos. ?Těch druhů, kterou vybereme?? Tento obřad byl vždy na mě a Leoně neboť Romal je stará konzerva a žere jen čokoládovou (teda žere všechny (což zas žere nás s Leonou) ale chce vždy jen tu jednu). Zubr zas nežere žádnou (jen občas a to nás pak taky žere protože nám to sežere).

Problém nastal po příjezdu (trochu jsem to čekal). Chápejte takový stálý pocit (spíš nutkání) furt něco jíst. Projevuje se to častějším sledování programu Lednička na našem přístroji Elektrolux než je obvyklé (asi tak 1 za minutu). Přemýšlením co ještě můžu sníst?.. Mám pocit, že něco podobného už jste zažili a tak to není třeba popisovat.

A co pití? Pivo určitě. Víno není třeba komentovat, každý jistě ví, že Argentina je jím proslulá. Za rozumný peníz koupíte dobré víno. Ale co možná mnozí z vás neví je to, že Argentina je hlavně Yarba mate. Yarba je něco jako zelený čaj, který se pije ze speciálních kalabas pomocí tzv. bombillas, to je takové skoro brčko se sítkem na konci. Argentinci to pijí hodně silné což by našince zabilo, ale postupně si člověk zvykne. Všude na ulici, v práci, doma, venku, v autobuse vidíte lidi jak mají v jedné ruce termosku s horkou vodou a ve druhé kalabasu s Yarbou. Celá země je na to zařízená na autobusových nádražích, pumpách, u hospod, a všude možně jsou automaty na horkou vodu, kde si zadarmo nebo za nějaký drobný natočíte horkou vodu. Je to super zvyk a moc se mi to líbilo. Až mě potkáte s termoskou nedivte se.
Tak to byl jen takový malý náhled do našeho stravování. Pro masochisty bych rád dodal nějaké fotky do galerie, (která je teď ale plná a musím jí předělat). Tak třeba bude dřív nějaké promítání a tam určitě nějaké pěkné jídelní fotky určitě uvidíte.
Šakal

Neděle, únor 26, 2006

Buenos Aires a cesta do vlasti

Zdravím všechny
Tak už to máme za sebou. Ano už jsme přicestovali zpět do naší rodné vlasti. Všichni jsou v pořádku (teda co jsem je viděl naposledy tak vypadali v pořádku). Pokusím se napsat ještě něco málo o BA a cestě zpět.

Buenos Aires je takové větší evropské město. Je to trochu něco jiného než co jsme viděli a na co jsme byli zvyklí ve zbytku Argentiny. Např. když jsme přecházeli hlavní ulici před naším hostelem - tak vždy na dvakrát (ono přejít 18 jízdních pruhů když máte na nohou větnamky se najednou prostě nedá). Pro nás bylo ale první velké zklamání to, že v tak velkém městě prodávají všude pouze malá pifka (všude byli jen 0,65l) a na víc za stejnou cenu. Malá vsuvka pro zasvěcené - konečně země kde pivo je opravdu pivo. (Vysvětlení pro nezasvěcené - již dávno jsme stanovili že pivo = 1l, malé pivo = 0,5l, dětské pivo = 0,3l).
Do BA jsme přijeli již za tmy. Protože hledat hostel v tak velkém městě se nám nechtělo skočili jsme na net kde jsem měl nějaké kontakty a pak se vydali směr vybraný hostel. Nejsme už přece žádní gringos a tak proč nejet busem. Busy jsou tady označeny čísly (to ještě není nic zvláštního) zaleží však jakou barvou to číslo je napsané, tam už nastává pro neznalého trochu problém, a úplná absence řádu či trasy už z cestování dělá naprosto nemožnou věc. No neva jdeme do toho. 5 lekcí španělštiny je dost na to zeptat se jakej bus jede sem (tam). Super zeptáte se 5x a máte pět možností. No dobrá tak 5ka, vlezu do pětky a ptám se řidiče zda tam jede, ne tam jede 132. OK jdu do 132, radši se zeptám, ne tam jede 26, tohle ještě 4x, morál klesá, ne my vydržíme dostáváme informaci o dalším číslu, ptám se ještě paní s dítětem. Stejná informace, paráda tak to už je tutovka. Tak jedem. Paní a ještě několik bab z busu nám po chvíli něco vykládají. Ale co? No prostě musíte vystoupit a dál jet metrem. Prdíme na to a zbylých asi 10bloků již jdem pěšky.
Hostel je naštěstí volnej a oproti zbytku Argentiny dokonce levnejší.
Druhý den vyrážíme vyrážíme do víru velkoměsta s jasným plánem - hrát si na turisty. Což se někomu líbí a někomu zas ne. Vzhledem k absenci jiného plánu však vyrážíme všichni společně. Cestou to občas jiskří (měsíc je hold dlouhá doba) ale vše jsme ustáli. Navštěvujeme starý přístav, Evitu (její zbytky) na hřbitově Recoleta (spíš než hřbitov to vypadá jako čtvrť s luxusními domky, hrobky jsou fakt obrovský). Následuje projížďka místním metrem a procházka dělnickou čtvrtí La Boca až ke stadiónu Bocy Juniors. (Konečně si i Zubr přišel na své a lítá od krámku ke krámku a nakupuje klubové šály). Dál procházíme uličku Caminito, kde místní umělci prodávají své obrazy a další umění. Ulička je plná krásně barevných domů. (asi už jste ji viděli - je vyfocená snad na každém materiálu o BA). Jsme unavení a tak se pomocí busu vracíme do hostelu.
Po večeři a zmrzlině kupujeme vínko a s Leonou ho po chvilce vypíjíme, kluci hrajou kulečník jdu pro další,(to se opakovalo ještě párkrát) debatujeme s lidmi v hostelu. (Jsem totiž pilný student angličtiny a chci se zlepšit). Lidi chodí různě spát a nakonec zůstáváme jen já s Romalem a Irkou která ráno letí domů. Taky chtěla jít spát ale po jednom pokusu, kdy si šla aspoň na 2h zdřímnout se vrací se slovy, že náš kamarád chrápe fakt nahlas a že z toho spánku fakt nic nebude. (My jsme jí to říkali.)
Ráno asi v 10 jdeme na snídani a Romal (srab) si pak jde lehnout. Já vědom si toho, že chci nakoupit nějaký cetky se vydávám s čerstvě vyspanou Leonou na procházku po městě (spala aspoň 3h). Hrůza zkuste si to - celou noc se učit angličtinu (k tomu degustovat místní vína a to po celých flaškách) a pak se projít asi tak 15x po Václaváku tam a zpátky. A ještě jako bonus zkuste tam sehnat nějaký kraviny co nestojej milion. Hrůza. Už nikdy. Navíc při tom dost střízlivíte takže je to horší a horší.
A teď ještě něco málo o cestě zpět. Na letiště jsme se vydali již jako zkušení obyvatelé BA místí MHD. Už asi šestá 86ka jela na letiště. Pak opět let tím brutálním strojem (Boeing 777), kterej je dimenzovanej na trpaslíky. Někteří z nás nedostatky letadla vyřešili elegantně - pomocí 1,5l whisky. Toto elegantní řešení se ukázalo jako velmi praktické i při 8 hodinovém čekání na letišti v Miláně. Roman se Zubrem prostě zalehli v letištní hale rovnou na zem a 8h prospali. My ostatní jsme jen záviděli jejich hlasité chrápání, které se rozléhalo po celé sekci B Milánského tranzitu. Pak už jen 2h v letadle do Vídně, kde jsme se opět posadili někde v letištní hale, čekali na bus Student agency a dělali atrakci pro procházející lidi. Byli jsme zkrátka nepřehlédnutelní. No a to už je vlastně konec, busem do Brna, loučení, poslední společné foto, pak ještě do Prahy a tam už ta naše pohádka končí. (Teda úplná pohádka to nebyla, ale o tom až třeba jindy)

P.S. Koukám, že na typovací soutěž jste moc nezareagovali. Pokud chcete máte ještě trošku času (5.3.) Každopádně taková originál nášivka .....

Šakalprobírajícísezpopříletovéhošoku

Úterý, únor 21, 2006

Buenos Aires - uz se nam to krati

Ahoj!
Tak uz jsme opet v hlavnim meste Argentiny. Mame za sebou opet nejaky kus cesty a par dni.

Z Iguazu jsme se autobusem presunuli o 11 hodin. Nas cil byl narodni park El Palmar.
To je takovej malej kousek zeme kam nekdo kdysi zasadil palmy a oni se tam chytli. Tzn. na tomto uzemi rostou prevazne jen palmy, a se nachazi uprostred argentinckejch pamp. Park lezi na brehu reky Urugvay a za rekou je - no to uhodnete.

Cesta tam nebyla vubec jednoducha. V pruvodci se pise - staci mavnout na nektery z projizdejicich autobusu. Ha ha ha. Protoze nas bus z Iguazu nas odvezl trosku dal nez jsme meli v planu, tak jsme mavali a mavali, stopovali... Bylo sice asi 8 rano ale taky asi 100 stupnu. Nakonec tam jeden bus zastavil a Ja s Leonou do nej nastoupili. Byla castecne (to si myslim ja) nase chyba ze jsme zapomeli na nase Amigos a jim uz bus nezastavil. Takze jejich doprava byla slozitejsi. Po vstoupeni do parku jsme jeste stopli mistniho Rangera ktery nas provezl celym parkem a jeste nam podal vyklad. (Ale jak jinak nez ve spanelstine - pet lekci je pet lekci a nektere slovicka jsem skutecne nezachitil - asi 99,9%).
V centru parku se nachazi kamp, muzeum, kramek, hospoda a taky plaz. Na te jsme se s Leonou vzvalili a pockali na zbytek. Cela reka je piscita, rekl bych ne moc spinava a normalni bezny Komolista by tam nevlezl - ma totiz min. 32°C. Na to aby jste si namocili kolena je treba se pripravit na mensi vylet, protoze je treba se vydat dal od brehu a dal nemyslim par metru.
Amigos nas nasli, utaborili jsme se a dalsi dva dny jsme travili ve stylu. K vode, do tabora do stinu, k vode, lezeni ve vode ...... No voda byla fakt tepla. Pisek vytvarel u brehu male laguny a tam se nedalo ani stat, z ni bz se dalo klidne zalevat kafe. Prakticky celej jeden den jsme prolezeli ve vode, (a to jsem fakt jeste nezazil abych lezel treba 3h v kuse ve vode a bylo mi fakt vedro).
Park je to krasnej ale k nejblizsi vyhlidce to je asi 6km a na to nemel nikdo v tom vedru silu. Skoda ale vedro bylo naprosto vysilujici (ve stanu jsme meli 56°C).
Melo to samozrejme i vedlejsi ucinky. Jsou lidi kteri se proste nespaluji, u nas se treba ani nemusi mazat coz je pravy opak me. Ja jsem celou dobu v JA chodil zahalen v kosili, cepici na hlave, dlouhe kalhoty a vzdy namazan faktorem 50+ (jasne priznavam ze nekdy i dvojte, ale to bylo spis vecer a mazali vsichni).
Napada me otazka kde udelali soudruzi chybu? Proc si nemuzou nasadit batoh, nemuzou spat na zadech? Ano i ja jsem se trosku spalil ale ne zas tak moc.

K tem zajimavejsim momentum v El Palmaru bych jeste dodal: po kempu se v klidu prohaneli pres 1m dlouhe jesterky (Leguani ci co to bylo), dalsi velka zvirata, oba dva vecery jsme samozrejme grilovali, pozorovali jsme uzasnou nocni oblohu, rano jsem si privstal a uzil jsem si nadherny vychod slunce nad Urugvaji.

Cesta z parku byla opet ve znameni stopovani (to se tady asi moc nenosi). Pokud je to nekde v horach, parku - neni problem pokud teda neco jede. Ale na silnici jste bez. Nam se ale podarilo stopnout kamion s piskem. Ridic byl divnej a vyzadoval aby Chica byla s nim v kabine. Je jasny ze samotnou by jsme ji tam nepustili a tak Zubr a Romanem si sedli na korbu na pisek, a Ja s Leonou do kabiny. Ano byl to uchylak. Teda mam za sebou jen 5 lekci spanelstiny, hned na prvni otazku zda jsme partneri jsme chytre odbyli Si. Dal uz to byli otazky bezneho typu, Kde jste se byli koupat?,
jste nudisti?, mate u vas hodne nudistickych plazi?, ... Vysadil nas o kousek dal coz bylo vysvobozeni (teda pro me, panove byli na hore happy - vitr ve vlasech a vino Torro v ruce, Leona nerozumela a sedela dal od nej.
Dal do Buenos Aires uz jsme jeli busem.
Sakal

Archiv

2006-01-01   2006-01-22   2006-01-29   2006-02-05   2006-02-12   2006-02-19   2006-02-26   2006-03-05   2006-03-12  

This page is powered by Blogger. Isn't yours?